1.kapitola

16. května 2009 v 20:35 | NiCoOlk@ |  Já jsem On a On je Já, chápeš?-K@PiToLoVk@
Já wím , ti kteří zanjí moje jiné povídky vědí, že tohle je slabota a hodně krátků , ale já jse ráda, že po tak dlouhý době , co jsem nepsala, jsem tohle dala dohromady.. Příště to snad bude lepší.. Nebudu dávat limit , ale prosím komenty.. Máte to v pokr. článku.



,,Bello? Co je to dneska s tebou?" , ptal se mě Edward už snad dneska po desátý a já mu neustále odpovídala ,nic'.
Jeho ustaraný výraz mě ale ničil , takže tentokrát jsem svou odpověď změnila.

,, Edwarde... není mi prostě nejlíp. Em... něco na mě leze." , řekla jsem a snažila se , aby to znělo pravdivě. Můj hlas zněl přidušeně, takže to tomu dodalo dramatiku.
Ani jsem nestačila mrknout a byl pryč. V mém pokoji nebyl , jelikož dveře byly otevřený. Určitě mi šel pro prášek nebo nějaký kapky. To byl celej on. Až moc ustaranej.

Zatím jsem se pořádně zachumlala do deky a usoudila , že to nejspíš bude pravda ,jelikož jsem byla nějaká utahaná a měla jsem pocit , jako bych byla půlkou mozku někým jiným a někde jinde. Asi mi hrabalo a to pořádně.

Edward přišel asi po pěti minutách. Měl v ruce hrníček s čajem a v tý druhý prášek, jak jsem předpokládala.
Beze slov mi ho podal a čaj taky.
,, Díky, ale to jsi nemusel. Zase tak hrozně mi není."
,,Bello... Po tomhle se trochu prospíš. Myslím , že je toho na tebe moc. Skoro vůbec nespíš a ani nejíš. Nemužeš se kvůli mně pořád omezovat."

Hned jsem se začala nadechovat na protest. Kvůli němu se neomezuju, akorát nemyslím tak často na to, že bych měla něco sníst. A se spaním měl trochu pravdu. Když je přes noc se mnou , chci být pořád vzhůru. Pořád s ním.

,,Žádný protesty , Bello! Potřebuješ si trochu odpočinout. Na tady máš ten prášek. Bude ti líp."
Beze slova jsem si tu chemii vzala z jeho ledové ruky a strčila si to do pusy. Pořádně jsem to zapila čajem, který byl díky Edwardově tělesné teplotě příjemně teplý.

Hodila jsem sebou na polštář a hrála uraženou. V mžiku ležel vedle a obejmul mě. Okamžitě jsem mu podlehla a přitulila se k němu, na jeho hruď. Srdce mi jako vždycky splašeně bilo a on mi začal broukat moji ukolébavku. Po chvilce mi začaly působit prášky a já jsem se začala cítit otupěle. Přitiskla jsem se k němu ještě blíž. Uchechtnul se a políbil mě do vlasů. Nemohla jsem už své ospalosti odolat. Usnula jsem.
...
Nejspíš už bylo ráno. Něco tady ale nehrálo. Moje nohy mi čouhaly z postele. To se mi ještě nikdy nestalo a navíc jsem se cítila tak... ani nevím jak to popsat. Venku zpívaly ptáci, ale nějak moc nahlas. Moc zřetelně, jako bch byla ve vzduchu vedle nich. Divný.. moje podezření o tom , že mi hrabe nebylo tak přesný.. Mně dočista přeskočilo!

Vyhrabala jsem se z postele a když jsem se postavila na zem ztuhla jsem. Ne , že bych byla blázen ale tohle bylo tak opravdový...Nechtěla jsem si to v hlavě ani vteřinku přiznat , ale cítila jsem jako bych.. měla něco vysejícího mezi nohama. Ani za nic jsem si to slovo nechtěla přiznat v hlavě. Místo toho jsem si pořád opakovala- Jsem blázen, jsem blázen , jsem blázen... Otevřela jsem oči a podívala se do zrcadla, které nikdy v mém pokoji nebylo , ale přesto mi bylo hodně povědomé. Každý sval mém těle ztuhl. V ničem jsem si teď nebyla jistá až na jedno. Tohle není moje tělo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 T€rU$hK@ xD T€rU$hK@ xD | Web | 18. května 2009 v 18:33 | Reagovat

HeEEeEeJ To E HusTý :-)

2 NiCoOlK@ NiCoOlK@ | Web | 18. května 2009 v 18:35 | Reagovat

Thanks :)

3 Eliyabeth Eliyabeth | E-mail | Web | 1. června 2009 v 10:22 | Reagovat

Tak teda Niky... Fakticky dost dobrý! Jen teda nechápum jak tě něco takovýho vůbec napadne :-D

4 NiCoOlK@ NiCoOlK@ | Web | 4. června 2009 v 17:58 | Reagovat

Huh :D , taky jsem překvapená- já přemýšlím o spoustě věcech :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama