Žij

5. dubna 2009 v 11:50 | NiCoOlk@ |  JeDnOrÁzOvKy
Tak tady máte první jednorázovku.. Teď to budou samé jednorázovky , dokud nedočtu Zatmění a Rozbřesk, jelikož so chci ještě všechny ostatní přiblížit... Tak snad se vám bude líbit.. Mě upřímně se nelíbí.. vůbec! :)

,,Je pryč , je pryč . Nevrátí se. " , opakovala jsem pořád tyto slova dokola. Rukama jsem si objala kolena a slzy jsem nechala volně téct, vždyť to bylo jedno. Všechno už teď bylo jedno! Já už žít nepotřebuju. Nemám pro co. Nemám pro koho. V hlave mám prázdno a ve mě se pořád ozývá to co opakuji. Jako ozvěna. Je pryč. Už ho v životě neuvidím. Neuvidím jeho krásné topazové oči ani jeho úsměv ,který ukazoval jeho dokonalé zuby. Už nikdy v životě se na mě nebude zlobit , protože jsem si znovu vyhledala nové nebezpečí. Už nikdy neuslyším jak vztekle vrčí , když mě chce bránit. Už nikdy ho neuvidím. Ještě víc jsem se rozvzlykala. Vzpomněla jsem si na ten jeho pokřivený úsměv.
Ostatní kolem mě sedí a mlčí. Projevují aspoň někdy nějaké emoce? Aspoň teď? Moje vzlyky se draly na povrch. Odráželi se od stěn velké haly.
Vstala jsem. Chtěla jsem se zabít.Chtěla jsem ho opět vidět. Rozhodla jsem se pro to. On by to v opačném případě udělal taky, to už jsem se nejednou přesvedčila. Nechám Victorii, aby mě našla a zabila , jako jeho. Třeba se po smrti shledáme. Opět mi náš vztah připomněl Romea a Julii. Mrtvý on, ona taky. Vydala jsem se ke dveřím. Nejdřív jsem si myslela , že mi to projde, jelikož jsou ještě všichni otřesení , ale než jsem k nim došla, už před nimi stála Alice.
,,Co chceš dělat? To co on předtím? Myslíš, že si tím nějak pomůžeš? Opravdu? On by to tak nechtěl , Bello. " , chtěla jsem něco namítnout a nebylo toho málo.
,,Alice, chci mít jednu jedinou otázku. Myslím ,že mě pak pochopíš a necháš mě jít." , řekla jsem mezi vzlyky a bolestí , která byla snad nejnesnesitelnější, jakou jsem kdy zažila a že jich nebylo málo.
,,Ano, tak povídej. "
,, Co by jsi dělala, kdyby zemřel Jasper?"
Neodpovídala.V obličeji měla zmatený víraz. Zvítězila jsem. Otevřela jsem dveře a vyšla ven, cestičkou do lesa. Pořád jsem vzlykala. V životě jsem se necítila hůř. Ztratila jsem to nejdražší v mým životě. Nikdo jiný mě nemiloval jako on. Byl mimořádný. Nikdo jiný se mu nemohl rovnat , ale přesto byl zranitelný na stejném místě jako já. Byla to vlastně moje vina , že zemřel. Pomáhalo mi aspoň to , že ho zanedlouho uvidím. Za chvíli mě určitě najde a zabije. Bude po všem a já se s ním znovu uvidím. Jen na vteřinku jsem zaváhala. Přemýšlela jsem co bude s Charliem a jak to snese Jacob. Zrovna teď , když jsme se usmířili. Povzdechla jsem si a šla dál , do hloubi lesa. Věděla jsem , že mě vidí a sleduje. Nechápala jsem , proč mě už nezabije.
A potom, už jsem ji cítila za sebou. Dokázala jsem si ji představit . Otočila jsem se vstříc smrti. Už jen můj zmučený pohled jí všechno vypověděl. Tvářila se ale stejně nějak zvláštně.Jako kdyby nám všem něco ušlo a jí ne. Nenadála jsem se a už stála vedle mě , chystajíc se zaútočit.
,,Tak nakonec jsi přišla dobrovolně? " , usmála se. Spíš se začala bláznivě smát a její rudé vlasy jí hrozivě vlály ve větru. Věděla že se nebudu bránit. Věděla že to chci.
Naklonila se k mému krku a zakousla se. Cítila jsem svou tepnu , jak z ní stříkala krev do jejích úst. Vychutnávala si to. Měla to, co chtěla. Sála mou krev. Evidentně jí chutnala. Vzpomínala jsem na chvíle s Edwardem. Cítila jsem její zuby. Pekelně to bolelo, ale cítila jsem, že je konec už blízko.
Slyšela jsem někoho volat mé jméno. Bylo to nejspíš znamení , že umírám. Mlžilo se mi před očima. Upadla jsem . Pořád jsem slyšela volání. Nebyla to ale smrt. Vykulila jsem oči. Victorie se vítězoslavně zasmála. Nebyl mrtví. Byl naživu.
Doběhl až ke mně a Victorii odhodil. Pohladil mě po tváři a sliboval že to bude dobré. Zadívala jsem se naposledy do jeho krásných topazových očí. Viděla jsem v nich bolest a lásku. Věděla jsem, že každou vteřinou zemřu. Chtěla jsem mu říct že ho miluju. Pokusila jsem ze sebe vydat nějakou hlásku .
,, Miluju tě Edwarde. Žij prosím. Slib to. " , řekla jsem mu ze všech sil a potom moje hlava spadla do mechu s listím. Byla jsem mrtvá. Viděla jsem ležet svoje tělo na zemi a slyšela jsem Edwarda, jak bolestně šeptá: ,, Slibuju."
Byla jsem mrtvá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nelii12 Nelii12 | Web | 8. dubna 2009 v 18:45 | Reagovat

pžasné holka!!!Jen tak dál nádherný!Moc mě to dojalo!

2 NiCoOlk@ NiCoOlk@ | Web | 9. dubna 2009 v 10:48 | Reagovat

Děkuju :)...

3 T€rU$hK@ xD T€rU$hK@ xD | Web | 13. dubna 2009 v 16:04 | Reagovat

Nicolo!Co to kecáš!Ty wole ti asi plácnu!!!To je uplně ůžasný xDD Fakt upa nádherný :-*

4 N.i.CoO.l.K.@ N.i.CoO.l.K.@ | Web | 14. dubna 2009 v 18:37 | Reagovat

ČeKuJu , BrouKu :) :*

5 Elizabeth Elizabeth | E-mail | Web | 5. května 2009 v 14:45 | Reagovat

Nemám slov... Je to naprosto boží! A obdivuju, že dokážeš napsat něco v čem je Edward nešťastný. Já to prostě nedokážu... Smekám... =o)

6 Elizabeth Elizabeth | E-mail | Web | 5. května 2009 v 14:45 | Reagovat

Mimochodem, máš krásnej blog!

7 NiCoOlK@ NiCoOlK@ | Web | 16. května 2009 v 18:38 | Reagovat

Díkes Elíí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama